Prvotní požadavky

19. srpna 2008 v 13:33 | femin |  žena ve středověku a novověku
První rozšířený požadavek rovnoprávnosti byl vznesen až na konci 18. století, kdy vzrůstající bohatství a všeobecný společenský pokrok umožnily některým ženám, aby se začaly vzdělávat a staly se známými jako spisovatelky a umělkyně.
Francouzská revoluce roku 1789 uvolnila v mnoha částech Evropy radikální myšlenky a v Anglii inspirovala Mary Wollstonecraftovou k napsání klasické ,,Obhajoby práv žen´´ v roce 1792. Ačkoli byl radikalismus po nějakou dobu díky nepřátelskému postoji vlády k revoluci tajným hnutím, vytvořil se znovu v 19. století a postupně dosáhl mnoha svých cílů. Ale politická rovnoprávnost žen a rovnoprávnost obou pohlaví součástí těchto cílů nebyly, protože ve viktoriánském období byla přirozenou rolí ženy úloha manželky, matky a ochránkyně rodinného krbu.
Navzdory této společensky nepříznivé atmosféře se některé ženy začaly prosazovat. Následkem jejich přesvědčování byla všem ženám přiznána důležitá práva, včetně práv týkajících se jejich vlastních malých dětí a kontroly nad jejich majetky. A přestože pro ně univerzity v Oxfordu a Cambridgi zůstavaly stále pevně zavřené, ženy si zakládaly koleje samy pro sebe. V jiných oblastech vynikaly osobnosti, jež prorazily cestu do některých povolání. Elizabeth Blackwellová ze Spojených států amerických a Elizabeth GarrettAndersonová z Velké Británie byly rozhodné ženy, které se proti vekeré nepřízni úspěšně kvalifikovaly v medicíně, zatímco Florence Naghtingaleová v průběhu krymské války (1853-56) účinně změnila ošetřovatelství na odborné zaměstnání. Je ironií, že zatímco tyto průkopnice bojovaly za právo na práci (cestu ke svobodě,nezávislosti a sebeúctě), tisíce chudých žen byly zaměstnány v dolech a továrnách, kde pracovaly v hrozných podmínkách, aby přežily. Toto byla jakási rovnoprávnost nebo alespoň sdílené utrpení, ze kterého je nakonec vysvobodily zákony o reformě práce v továrnách a stoupající životní úroveň.
Reformátorky a muži s nimi sympatizující začínali být stále více přesvědčeni, že právo hlasovat, ženské volební právo, bylo tím nejdůležitějším z práv a také klíčem k dalšímu pokroku. Kampaně za volební právo žen, které začaly v polovině 19. století jak v Británii, tak i v USA, získaly několik přívrženců, ale díky tradičním postojům společnosti dosáhly jen malého pokroku. V Británii byla jedním z nejráznějších odpůrců ženského hlasovacího práva poněkud paradoxně právě žena - královna Viktorie.
V mnoha západních zemích byl průběh událostí přiblližně stejný. V několika osvícených zemích (NOvý Zéland, Austrálie, Finsko, Norsko) mohly ženy hlasovat již před první světovou válkou, která proběhla v letech 1914 - 1918. Všude jinde tento boj získával na síle, nikde však neprobíhal tak dramaticky jako v Británii, kde roku 1903 pod vedením Emmeline Pankhurstové vzniklo bojové křídlo hnutí za ženské hlasovací právo. Tyto bojovnice, nazývané sufražetky, narušovaly politická shromaždění a připoutávaly se řetězy k hrazení. Protože odmítaly platit pokuty, byly sufražetky posílány do vězení, kde pokračovaly hladovkami a byly násilně donucovány jíst.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kinless kinless | Web | 28. září 2016 v 4:38 | Reagovat

online pujcky vyškov ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama